Bůh utěšitel

čtvrtek 29. květen 2014

Před osmi lety jsem přijal JEŽÍŠE, to mi bylo 12 let. Chodil jsem do církve asi 2 roky. Pak jsem si šel svou cestou. V 18ti jsem chodil do práce, vydělával slušné peníze, společně jsme já a moje přítelkyně a náš malý syn bydleli v pěkném bytě a BOHA jsme nepotřebovali. 

Vše se změnilo, když se nám před čtyřmi měsíci narodil druhý syn TOMÁŠEK. Druhý den jsme se dozvěděli, že má velmi vážnou srdeční vadu a lékaři mu nedokážou pomoci. Oba jsme se psychicky zhroutili. Pár dní poté nám bratři a sestry z POSTOLOPRT nabídli, abychom přišli na skupinu a společně se za syna modlili. Jediný důvod byl záchrana našeho syna. 

Začali jsme chodit i na každé shromáždění a očekávali jeho uzdravení. Pořád jsme se modlili: "Ježíši musíš uzdravit našeho syna." Jednou kázal bratr MÍLA, že když od BOHA něco chceš, nedávej mu podmínku musíš, ale dovol, ať se děje jeho vůle. Protože mnozí se takto k Bohu modlí, Bože musíš....a když jim to Bůh nedá, tak se od něj odvrátí. Zanedlouho náš syn zemřel, ale naše víra se ještě víc upevnila. 
Dva měsíce po smrti našeho syna jsme se vzali, abychom už dál nežili v hříchu. Bůh věděl, že budeme trpět nad ztrátou syna a proto nám dal tak rychle novou radost. Má manželka je v požehnaném stavu. Tímto svědectvím vám chci říci, že vše jde překonat, pokud máte pevnou víru a je s vámi BŮH.