Karel Tymoč

úterý 9. září 2014

Já jsem ta cesta, pravda, i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:6)

Jako malý kluk jsem byl pokřtěn v kostele. V naší rodině bylo slovo Bůh jen jako „možná existuje“ a nikdo se o Boha nezajímal. Když jsem tedy dříve slyšel jméno Bůh, nějak jsem vnímal, že Bůh existuje a také jsem slyšel, že Ježíš Kristus byl ukřižován, ale nic víc. Občas jsem se zastavil i v kostele, ale tam se mi nelíbilo, byla mi tam zima a měl jsem divný pocit. Když si promítnu můj život do 14 let, tak nic dobrého tam není, jen samé problémy ve škole, propad k rockové hudbě, kouřil jsem také marihuanu a kamarádil se s divnými lidmi. O něco později jsem hrál v rockové kapele, pil alkohol a slovo Bůh mi již nic neříkalo. Ještě o nějaký ten rok později jsem potkal holku s dítětem. Byla mi strašně sympatická, tak jsem se s ní skamarádil. Kamarádství bylo dlouhé a hezké, takže jsem přestal vnímat kamarády, kouřit marihuanu a dělat jiné hlouposti. Tu dívku jsem měl moc rád a chtěl jsem jí dát pomocnou ruku. Neměla kde bydlet, tak jsem jí nabídnul možnost bydlet u nás a tak se stalo. S mými rodiči jsme se pak všichni o něco později odstěhovali. Nějaký čas jsme s nimi ještě bydleli, ale asi po dvou letech jsem začal pracovat a vzal jsem si byt do pronájmu. Bydlel jsem jen s tou dívkou a s jejím synem. Naše kamarádství se proměnilo ve vztah. O něco později jsem přišel o zaměstnání kvůli pracovnímu úrazu a tím začalo naše hojné stěhování. Nakonec jsme skončili v Teplicích, v Trnovanech a tam jsem začal kamarádit s rodinou Váňových a jejich synem Robertem.

Jednou se mě zeptal Zdeněk Váňa, jestli věřím v Boha a já mu odpověděl, že ano, ale že o tom vůbec nic nevím. Ani mě to v té době nějak nezajímalo. Ale ten den jsem přišel k nim domů, oni zpívali chvály, modlili se a mě to zaujalo a začal jsem k nim přicházet častěji. Na jedné skupince jsem u nich po čase přijal Ježíše, ale stále jsem toho mnoho nechápal. Pak mě Váňovi pozvali na společnou dovolenou, zavolali vedoucího Mílu, ten přijel s formulářem a s úsměvem mi říkal, že to je křesťanský kemp. Tak jsme vše vyplnili, Míla nám dal nějaké informace a jeli jsme na ten kemp 2010. Na tom kempu mě zaujala spousta věcí, začal jsem to vše více chápat a chtěl Ježíše přijmout celým svým srdcem, ještě více než předtím na skupince. Cítil jsem se úplně skvěle, měl jsem v sobě ohromnou energii, radost a lásku ke všem. Byl jsem znovuzrozený. Cítil jsem na sobě, že mám něco, co mi moc chybělo, byl jsem šťastný a měl v sobě velikou touhu poznávat Pána. Začal jsem se také více modlit, mnohé modlitby se splnily, byl jsem stále více šťastný. Po nějaké době po kempu jsme odjeli do Německa, ale tam jsem najednou cítil, že tam nemáme s družkou být a chtěli jsme zpět do Teplic za svými bratry a sestrami na shromáždění. Boží rodina nám moc chyběla. Odjeli jsme zpět z Německa a byli jsme moc rádi. Žili jsme a žijeme poměrně chudě, ale Pán nám dává chuť k životu! Pomáhal nám a stále nám pomáhá. Mám Ježíše v srdci a nikdo mi ho nemůže vzít!

Děkuji všem, kteří mi ukázali správnou cestu! Díky Pánu, že je se mnou! Amen.

Manželství Tymočových bylo požehnáno v církvi Oáza dne 1. dubna 2012.