Klima věčného života

neděle 31. srpen 2014

Je velmi důležité, abychom se jednou za čas vrátili k začátkům a pokusili se zjistit, jestli jsme náhodou neuhnuli od základu. Je zcela možné, že lidé běží s prázdnýma rukama a myslí si, jak jsou chytří.
Představte si závodníka ve štafetovém běhu. Dobíhá do cíle. První. Nicméně, bohužel, někde zapomněl nebo snad ztratil štafetový kolík. Ačkoli do cíle doběhne jako první, nezvítězí. Když běží bez toho, co je skutečná podstata, neví vlastně kým je, či o jaký závod se vlastně jedná.
Mám v úmyslu nasměrovat vaši pozornost k základním otázkám křesťanského života, abychom mohli zjistit, jak na tom jsme a provést změny, budou-li potřeba. Každý běžec si může splést dráhu a ztratit cíl z očí. Člověk o sobě může říkat, že je křesťan, a být aktivním členem církve, a přesto neznat podstatu křesťanství. A to je tragédie.
Chci tím říct, že se člověk může držet stínů a ne vlastní podstaty. Jako by běžel s prázdnýma rukama. Takového člověka lidé pochopitelně budou označovat za běžce, to jistě, protože běží, seč může a teče z něj pot, nicméně - pozor, počkej, kde máš ten kolík?
Tu prvořadou věc, tu věc, na které záleží, tu příchuť, tu sladkost, tu podstatu, tu skutečnost.
Poslouchej:
Bojuj ten dobrý boj víry, chop se věčného života, k němuž jsi také povolán, a vyznal jsi dobré vyznání před mnoha svědky. (1. Timoteovi 6:12) 
Apoštol Pavel tady poukazuje na to, že to, co jsme přijali, když jsme otevřeně učinili vyznání své víry před mnoha svědky, je věčný život. Každý znovuzrozený člověk přijal věčný život při vyznání Pána Ježíše Krista jako osobního Pána a Spasitele, když činil pokání ze všech hříchů. Pavel říká: chop se věčného života, drž se ho pevně, ze všech sil, zuby nehty. Nepovoluj. Drž ho ze všech svých sil. Upři své oči na věčný život, neuhýbej a neztrácej ho. To je prvořadá věc. Jako štafetový kolík pro závodníka ve štafetě.
Ještě navíc Pavel říká "bojuj". Bojuj? Ano, bojuj! Bojuj za udržení věčného života. Proč? Protože přijdou útočníci, protože jistě musí přijít vlny náboženských doktrín, které popírají život, které říkají, že do nebe vás pošlou dobré skutky a že humanismus je přesně to, co je potřeba místo života Božího.
Už je vám jasné, jak mnoho lidí uhnulo od té prvořadé záležitosti a běží a potí se bez kolíku v ruce?
Možná vás o ten kolík okradla špatná učení a náboženství. Církev a náboženští lidé se rvou, ale v tom boji nejde o věčný život.
Církevní války zuří všude. Boje o pozice starších. Boje ve chválicích skupinách. Boje mezi pastory a staršími. Lidé se namísto věčného života chápou nových doktrín a biskupských memoárů. Svěcené vody, růženců a svíček.
Uchopte ten věčný život, ten nový druh života, ten život Boží, který byl vložen do našich duchů, když jsme pozvali Ježíše do svého srdce při upřímném a hlubokém pokání poté, co jsme slyšeli tu dobrou zprávu:
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl VĚČNÝ ŽIVOT. 
To se nestane teprve po smrti, jak si církevníci myslí. Říkají: ano, až zemřu, obdržím život věčný. Ne, tak to není. Věčný život je přístupný už teď. Po smrti se nikdo znovu narodit nemůže. Znovuzrození je možné pouze tady na zemi. Tvůj duch musí být přetvořen teď nebo nikdy. Naše těla pak očekávají nesmrtelnost a život, ale našim duchům je obnova a věčný život nabízen skrze Ježíše Krista už teď.
Poslouchej tohle: ... ale Božím darem je věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu. (Římanům 6:23)
Bojuj tedy, uchop věčný život.
Tyto věci píši vám věřícím ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život. (1. List Janův 5:13) 
Toto vám má připomenout, kdo vlastně jste. Lidé totiž často jednají, jako kdyby zapomněli, kdo jsou.
Uvědomte si, že máte věčný život, ne, že ho budete mít, máte ho TEĎ.
Haleluja Božímu Synu! Toto je podstata křesťanství. Toto je ta prvořadá věc, to je význam znovuzrození.
Jde o přijetí Božího života. Vězte, že ho máte. Vězte to, uvědomujte si, co máte, upřete na to své mysli. Nekolísejte, nenechejte se opíjet špinavým vínem doktrín a pravidel. Ne, jediné, co je třeba, je vědět, že máte věčný život.
Když si člověk tohle uvědomí, vzbudí to v něm správné postoje a donutí ho to srovnat si priority. Uvědomit si správnou totožnost. Zdá se, že apoštol Jan v uvedeném verši oslovuje člověka, o kterém píše Jakub v následujících verších:
Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe. Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle; podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl. (Jakub 1:22-24) 
Uvědomujte si a stále myslete na to, že to, co jste přijali, je věčný život. Nezapomínejte, jací jste. Nezapomínejte na tu prvořadou věc, na ten požehnaný vklad od Krista do srdce každého hříšníka, který činí pokání.
Poslouchejte slovo, čiňte slovo, hleďte do toho zrcadla a nezapomeňte, o čem to všechno je. Nezapomínejte, že to, co jsme přijali, je věčný život. O tom je křesťanství! Haleluja!

Přijdou věci, které se budou snažit odvést vaši pozornost. Objeví se situace, které vás budou nutit zapomenout, jací jste lidé. Přijdou tlaky od přátel, pokušení, životní zkoušky, různé druhy satanských nátlaků. Je zcela možné zapomenout, je možné si to přestat uvědomovat, je možné se obrátit k něčemu zcela jinému.
To je to, o čem píše Pavel. Bojuj! Chop se věčného života. Nepovoluj. Pevně se ho drž. Projevuj ten život. Neuhýbej ani napravo, ani nalevo, neobracej se k druhořadným věcem, vlažnosti nebo průměrnosti. Drž se života, nech ho růst. Dělej mu cestu. Věz, že máš věčný život. Sláva Bohu!
Bojujte. Projevujte ten život. Žijte ho v plnosti.
V něm byl život a ten život byl světlo lidí. Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života. (Jan 1:4, 8:12) 
Co to znamená mít světlo života?
A ten život byl světlo lidí.
Kdokoli má tento život, pevně se ho drží a rozvíjí ho, má světlo. Ten život je světlo. Když budeme každodenně žít a vyzdvihovat Jeho život, budeme mít světlo. Jeho život osvěcuje naši cestu a způsobuje, že ti, kteří jsou ve tmě, přicházejí do světla Ježíšova života.
Pokud ten život budeme schovávat, vkročíme do omylu a temnoty. Skrývání toho života je jako zhasnutí lampy. Pozvánka pro temnotu. Jak vy, kteří život skrýváte, tak ti, kteří by měli být osvíceni, jste společně v temnotě a temnota neznamená nic jiného, než přítomnost démonických sil.
Život je progresivní věc. Vzduch, který jste vdechli před pěti minutami, vám teď už stačit nebude. Aby člověk mohl žít, potřebuje dýchat nepřetržitě.
S věčným životem je to totéž. V proudu života musíme plout neustále. Neustále je nám třeba čerstvých přísunů.
Kdo je tedy křesťan? Co je jeho totožností? Jednoduše řečeno: věčný život. Život Boží. Nesouhlasí to snad se sdělením v 2. Korintským 5:17? Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!
Požehnané buď Jméno Páně na věky. Haleluja.
Jak vidí Bůh znovuzrozeného člověka? Vidí ho jako nové stvoření s věčným životem, se svým vlastním životem. Odpusťte, ale to mě nutí radostí křičet!
Máme Jeho život, Jeho přirozenost, jsme Jeho vlastní děti, Jeho Synové a Dcery. Jenom tehdy můžeme říct: jsem Boží dítě.
Neodkládejte to vyučování. Čtěte dál. Pojďte se mnou do epištoly Efezským:
A oblékněte toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Efezským 4:24) 
Poslouchejte: ten nový člověk, to nové stvoření, to nové vnitřní já, ten skrytý člověk srdce, ten věčný člověk s věčným životem, ano, náš přetvořený duch, to pravé já, ne tvá duše, ne tvé tělo, ne, ale to nové duchovní já, které jsi přijal od Boha, když jsi dal svůj život Ježíši Kristu, je co? Je stvořen, učiněn, vytvarován, designován a zrozen ve spravedlnosti a dokonalé svatosti, právě tak, jako Bůh. Potom tedy ať je požehnán Ježíš Kristus. Bůh Otec uspěl, Satan je zbaven moci a zruinován a Boží sen je dokončen:
Učiňme člověka k obrazu našemu, podle našeho podobenství. (Genesis 1:26) 
Ještě se vraťme k předchozímu verši, je v něm skryto ještě více klenotů. Vidíte, jak září? Vážně - blyští se. Nejsou skryté, nejsou tiché, doslova křičí! Co to je?
Oblékněte toho nového člověka! 
Učiňte cestu tomu novému já. Ono potřebuje správné klima. Vhodné prostředí. Podmínky nutné pro jeho existenci a zdraví. Neduste ho, neignorujte ho, nebuďte k němu nedbalí, hýčkejte ho, zavlažujte ho. Nechte ho volně dýchat. Vytvořte mu vhodné klima, ono potřebuje dech života. Čerstvou vláhu.
Vytvořte mu příznivé podmínky. Veďte ho k čerstvým pramenům života. Nechte ho stýkat se s jeho druhy. Vystavte ho prostředí a příjemné atmosféře, ve kterém bude moci růst. Dovolte tomu vnitřnímu člověku posilovat svaly.
Dejte mu šanci křičet: můj Otče, můj Otče! Já Tě obdivuji! Jsem jako Ty! Ty jsi můj zdroj, Ty jsi má inspirace!
Naslouchejte této melodii v epištole Koloským:
Oblékli jste toho nového (člověka), jenž se obnovuje k plnému poznání podle obrazu Toho, který ho stvořil. (Koloským 3:10) 
Dejte mu šanci hledět na Boha. Dejte mu šanci vidět div, ze kterého sám pochází. Ten soustavně upřený pohled je naprosto nezbytný. Vidění Boha samého. Ať se ten nový člověk najde v zrcadle, kterým je sám Bůh.
Poznání mluví o neustále upřeném pohledu. Vzájemné pohledy a obecenství, partnerství a společenství. Plavání v řece života Božího. To je požehnané klima, léčivé klima. Klima obnovy a občerstvení. Osvobození od stresů a světských starostí, neklidu a nervozity.
Tichost, pokoj, vnitřní klid, životaplný a pulsující, plnost moci a důstojnosti. To se nedá zadržet, je to elektrizující, je to věčný život. Jako mocný příval proudí lidským srdcem Boží život, který je plný slávy. Jako vřelá láva.
Přijměte Ducha Svatého! Přijměte Ducha Svatého! Přijměte Ducha Svatého! Ve jménu Ježíše.
Amen.