Slunce spravedlnosti

neděle 31. srpen 2014

Nyní je čas nechat se posílit a zmocnit v záři Slunce Spravedlnosti.
Píšu o tom Slunci, které nese uzdravení na svých křídlech a které svým jasným světlem spravedlnosti ozařuje každého, kdo k Němu přijde.


Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde Slunce Spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci. (Malachiáš 3:20 <4:2>) 
Od té doby, co první muž a žena zhřešili v Zahradě Eden, bylo snem a plánem Boha Otce uzdravit člověka a propustit ho z ohrazení.
Malachiáš prorokoval o příchodu Slunce Spravedlnosti čtyřista let před tím, než se narodil Kristus. Je posledním prorokem zaznamenaným ve Starém Zákoně. Po něm přišel ve své službě až Jan Křtitel, který byl přímým předchůdcem Slunce Spravedlnosti, a který přišel, aby Izraeli představil muže z Malachiášova proroctví.


Bez spravedlnosti je náboženství marná věc. Pokud člověk v plnosti nepochopí cestu vedoucí k ospravedlnění a spravedlnosti tak, jak ji jasně odkrývají svatá Písma, pak je stále uvázaný v ohradě. Stále je jako ve stáji uzamčený v samospravedlnosti a neohrabaných morálních zásadách


Něžné dítě se šplhá do otcova náručí se sladkou, hlubokou, podvědomou jistotou jako do měkoučkého hnízda. Pokládá si hlavičku na otcovu hruď a něžně usíná, jako by tím chtělo říct, tady jsem doma, sem patřím. Žádné strachy, žádná hanba, žádný komplex méněcennosti, žádné odsouzení, žádné souzení. Láska se vine do náručí lásky. Milosrdenství a pravda se políbí. Neklid, frustrace a úzkost jsou pryč. Strach z budoucnosti, starosti a nedostatek se ztrácí. Žádný pocit nedostatku, žádný předsudek. Ty jsi můj otec, v Tobě mám svůj život, ty jsi důvod, proč tu jsem. Nemám žádný nedostatek.


Tato óda mezi Otcem a Dítětem je důvodem pro stvoření Člověka.


I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem, podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ (Genesis 1:26 ) 
Člověk byl stvořen, aby odrážel Boží obraz a byl stvořen k Boží podobě, a to proto, aby s ním Bůh mohl mít volné a svobodné obecenství. Stvoření k Boží podobě hovoří o citovém vztahu. Člověk byl stvořen tak, aby Bůh ctil obecenství s ním a toužil po něm, aby Bůh stál o sdílení a niterný vztah.


Člověk byl stvořen k Božímu obrazu, a to zároveň znamená, že měl mít v rukou vládu. Člověk byl od samého počátku korunován. Měl být doslova místodržícím. Tento Boží záměr se při stvoření člověka dokonale zdařil.


Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Genesis 1:27) 
Je velmi důležité, abychom si vzali k srdci pravdu o tom, že člověk byl stvořen ve spravedlnosti. Člověk byl Božím spravedlivým stvořením.
Spravedlnost je Boží dominantní vlastnost a patří k Jeho přirozenosti. Tím, že byl člověk stvořen k Božímu obrazu a podle Jeho podoby, měl v sobě vrozenou vnitřní spravedlnost.


Spravedlnost byla kulturou jeho bytosti. Člověk odrážel spravedlnost; choval se jako spravedlivý, vědomě i nevědomě. Spravedlnost mu byla dána do vínku. Byla to jeho povaha, jeho přirozenost. Člověk nemohl jinak než žít spravedlnost. Spravedlnost byla temperamentem jeho bytosti. Člověk vydechoval spravedlnost. Sladká vůně spravedlnosti vycházela z jeho vystupování. Jeho myšlenky byly čisté. Laskavost, krotkost a dobrota pronikaly jeho chováním. Člověk nemusel stavět oltář, aby mohl obětovat věčnému Bohu oběť z lásky. Nemusel na sebe Boží pozornost upoutávat obětováním býků a holubic.


Ve večerním vánku Bůh svobodně přicházel do Zahrady. Bez náznaku hříšného svědomí či nehodnosti měl člověk tak niterné obecenství s Bohem, že ho slovy nejde popsat.


Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. (Genesis 2:19) 
Jste dost citliví na to, abyste vnímali tu nádhernou příchuť lásky a společenství? Uvědomujete si, že Adam byl prvním taxonomistou?
Byl stvořen ve spravedlnosti, k obrazu a podobenství Božímu. Pak došlo k tragédii, k matce všech trápení a bolestí. Ke znásilnění zlatého zámku.


A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti (zemřeš).“ (Genesis 2:16-17 ) 
Z těchto veršů vnímám soucitnou prosbu milujícího srdce, které varuje milovanou bytost před nebezpečím naprosté poroby, pokud opomene lásku a poslušnost.


Pak přišel ten Zlý, který zasévá zlo. Posel marnosti. Přestupník. Ten, který je negativní. Autor bezbožnosti. Nepřítel vší spravedlnosti. Přečtěte si ve svých Biblích třetí kapitolu Genesis, od verše jedna do verše pět.


Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. (Genesis 3:6-7) 
Toto byl počátek nespravedlnosti. Satan uspěl a vlákal prvního člověka a jeho ženu Evu do hříchu vzpoury. Ze svobodné vůle se spolčili se Satanem, přijali jeho hříšnou přirozenost a vzbouřili se proti spravedlivému a svatému Bohu.
Je důležité, aby každé upřímné srdce na tomto místě pochopilo, že se nejednalo o pouhou chybu nebo omyl. Došlo tam k infusi satanského genu do člověka. Kdyby se bývalo jednalo pouze o nedbalostní vnější čin, Bůh by jim po právu odpustil a člověk by dál mohl žít v zahradě.


Podstatou toho stromu bylo zlo, které Lucifer - Satan nechal vzklíčit sám v sobě. Byl to strom, který odrážel jeho život. Sníst z toho stromu znamenalo naprosto se se Satanem ztotožnit a převedení vlády a autority ze člověka na Satana. Člověk se stal legálně satanovým potomkem tím, že převzal jeho přirozenost - tedy duchovní smrt - do svého ducha.


Všimněte si, že v Genesis 2:17 řekl Bůh Adamovi a jeho ženě: „Jakmile z toho stromu sníte, okamžitě zemřete“. Mluvil o okamžité duchovní smrti. Člověk v duchu skutečně ihned zemřel. Jeho duch přijal satanovu povahu, přirozenost – a to je duchovní smrt. Pokud člověk tuto pravdu nepřijme hluboko do svého srdce, nemůže pochopit ani Bibli ani pravé křesťanství.


Místo dítěte tu náhle stál hříšník. Místo bezpečí přišla nejistota. Roucho spravedlnosti bylo roztrženo a nahradily ho fíkové listy. Jistota a důvěra byly vytlačeny strachem. Nedostatek, prázdnota, nedostatečnost a nejistota vpadly do lidského srdce. Znásilněný, zbídačený, ubohý a zohavený – člověk byl zatracen.


Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zharadě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. (Genesis 3:8) 
Člověka pohltila zbabělá, otrocká povaha. Člověka trápilo hřísné svědomí a on již nebyl schopen stát v přítomnosti svého Boha. Byl zostuzený, zahanbený, plný viny – jako chycený, nahý zloděj. Jeho oči už nemohly hledět na spravedlivého a svatého, milujícího Boha. Jejich obecenství bylo zkažené – lidé se cítili mimo Boží přítomnost mnohem bezpečněji.


...poněvadž víme, že člověk není ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou v Ježíše Krista... (Galatským 2:16) 
Ježíš přišel, aby naplnil Mojžíšův Zákon, který Židé nikdy nebyli schopni skutečně dodržet, vzhledem k negativnímu Zákonu Hříchu a Smrti, který existuje v nepřetvořeném a neobnoveném duchu, kterého má každý hříšný člověk. Ježíš Zákon naplnil a svou smrtí nahradil škodu, kterou člověk spáchal tím, že se proviňoval proti Zákonu Božímu (viz. Židům 9:15).


Vždyť toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2. Korintským 5:21) 
Pokud Ježíše přijmeme jako osobního Pána a Spasitele a opravdu činíme pokání z každého hříchu, Duch Boží přetvoří našeho ducha a dojde tím k navrácení spravedlnosti. A Ježíš sám – Slunce Spravedlnosti – přichází do našeho života, aby v něm žil skrze moc Ducha Svatého.


Prostřednictvím Svatého Ducha září paprsky své spravedlnosti do našich srdcí a když necháme Jeho světlo neustále zářit skrze nás, budeme Jeho spravedlnost projevovat v Duchem vedených dobrých skutcích.


Chvála Bohu. Amen