Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“  „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“  „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“  „Pojď!“ řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.  Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.  Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“
Matouš 14:25-33

Pro Petra toto musel být hluboký zážitek, vždyť on byl jediný, kdo si troufl vydat se z lodi na rozbouřené moře. Hluboce se mne dotýká fakt, že Pán s Petrem se pak připojili k ostatním v lodi. Dnes je mnoho věřících, kteří vypráví o tom, jak velké věci s Pánem zažili a jak je Bůh mocně používá, ale místo toho, aby se vrátili do ovčince, vznikají kolem nich jako houby po dešti samé květináčové skupiny.
Přemýšlejte o tom.
Váš v Kristu, pastor Festus Nsoha