‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘  ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘
On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu.
Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘
Lukáš 16:24-28 (B21)

Ježíš mluví o konkrétním bohatém muži a Lazarovi. Nejde tu o žádné podobenství, ale o skutečnou situaci. Ježíš toho bohatého muže pouze nechtěl jmenovat. Z tohoto příběhu se můžeme my, kteří jsme na zemi, leccos dozvědět – o plamenech, mukách a neuhasitelné žízni. Také o nekonečné útěše, která trvá na věky. Muka toho bohatého muže se ještě více stupňovala při pomyšlení na jeho pět bratrů. Bál se, že i oni brzy skončí v pekle. Náš život zde na zemi může mnoho lidí nasměrovat k nebi a mnoho do pekla, a to počínaje naší rodinou, přáteli, příbuznými a lidmi z církve. Jejich budoucnost může záviset na tom, jaký vliv na ně máme my.