Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku,o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká:‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“ „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal?
On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“ „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš.  „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“
„Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem.
Jan 4:7, 9- 14 (B21)

S tím, jak mizí a vysychají studny, sklady, prameny a zdroje tohoto světa, přichází veliká žízeň a hledání nových způsobů zaopatření a 7 miliard rozzlobených a hladových lidí zápasí alespoň o kousek ztenčujících se zásob.  Náš Pán musel myslet právě na to, když řekl Samaritánce, kdokoli by se napil této vody, bude znovu žíznit. Ale Bůh pro tuto hodinu v Kristu připravil studnu, pramen, zaopatření, sklad, který nikdy nevyschne a nezklame. Je určen Božímu lidu, který se naučil ve svých životech důvěřovat Jemu a kráčet v Jeho moudrosti a lásce. MARANATHA.