Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší. Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich. Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí. Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!“ Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.
Skutky 4:23-24 + 29-31 (B21)

První křesťané byli pod neustálým tlakem, byli vystaveni nepřátelskému prostředí a pronásledování. Modlili se docela jinak než dnešní Církev. Oni věděli, co je každý den může čekat, a byli připraveni pro svou víru trpět. Na rozdíl od většiny dnešních křesťanů, kteří víru v podstatě považují za způsob, jak mít to nejlepší od Boha i v tomto životě. Pronásledování je na pořadu dne. Dokonce i smrt. A proto oni tehdy volali po Boží moci. Žili a demonstrovali Boží moc a život z Výsosti.
Váš v Kristu, pastor Festus Nsoha.