Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí. Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. Krátce před svítáním [a] se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“ „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“
Matouš 14:21-27 (B21)

Pán přinutil, nařídil, přikázal svým učedníkům, aby nastoupili na loď a přeplavili se na druhou stranu bez něj. Určitě se ho dotazovali a nechápali, jak se na druhý břeh dostane On sám. Představte si, co se jim asi honilo hlavou, když s nimi moře házelo nahoru dolů. Když se rvali s rozbouřenými vlnami, spatřili úkaz, který s nimi zacloumal více než zuřící bouře. Když v dnešní době napneme plachty a vydáme se v poslušnosti Pánu na cestu my, musíme si soustavně připomínat, že Ten, kdo nás vyslal, ví, kde zrovna jsme, a že vždycky přijde včas, aby nám pomohl, když to budeme potřebovat.
Váš v Kristu, pastor Festus Nsoha.