„Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci. Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo. Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.“ Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Lukáš 8:5-8 (B21)

Slovo, které padlo podél cesty... Takové ♥ “podél cesty” je zatvrzelé a pošlapané srdce, vystavené všemu včetně ďábla. Krádež Slova byl skutek samotného Satana. V případě kamenité půdy a trnité půdy žádný přímý Satanův skutek nevidíme. Přísloví 4 nás nabádá, abychom zachovávali svá srdce se vší pečlivostí. Ať se naše srdce stanou pro Slovo svatyní, kde se o něj pečuje, kde má vysokou hodnotu, kde se praktikuje. Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Ovoce přebývajícího Slova nelze skrýt.