Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
Lukáš 15:17-20 (B21)

Když přijde v životě krize a procházíme údolím, k návratu domů námi pohne vyvážené a nezastřené poznání Otcova srdce. Vracející se marnotratný syn byl ohromen extrémní štědrostí svého Otce. Sám si přál jen podíl mezi otroky. Otec mu ale dal podíl královský. V této hodině musíme volat k Duchu svatému, aby nám odkryl Otcovo srdce.