Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli. Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“ Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to.
Marek 11:12-14 a 20-23 (B21)

Když se učedníci podivovali nad tím, co se stalo s tím fíkovníkem, Pán doslova řekl „mějte Boží víru“, což, jak věřím, byla hlavní lekce, kterou se měli naučit z toho, že proklel fíkovník, protože ještě nebyl čas fíků. Chtěl naučit tehdy je a dnes nás Boží víru. Ježíš Kristus byl a je ztělesněním Boží víry. Pochybnost přišla skrze pád, živá víra přišla v plnosti v Ježíši Kristu a skrze Něj. Tento druh víry přijímá každý věřící v jisté míře při svém znovuzrození. Toto je víra, ze které máme žít. Přichází ze slyšení Božího slova.
Váš v Kristu, pastor Festus