Bratři, chci, abyste věděli o Boží milosti, které se dostalo církvím v Makedonii. Ačkoli procházeli krutou zkouškou soužením, jejich překypující radost a hluboká chudoba přerostly v úžasnou štědrost. Mohu dosvědčit, že z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli. Snažně nás prosili o tu výsadu, aby se také směli podílet na pomoci svatým. Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám.
2. Korintským 8:1-5 (B21)

Člověka může vést ke štědrému dávání, když vidí, co v jeho životě Bůh udělal, nebo jak bohatě ho zaopatřuje, případně může hojně zasívat, touží-li po velké budoucí sklizni. Makedonské církve ale nepřinesly svůj dar z žádného z těchto důvodů. K úžasu apoštola Pavla i dalších lidí, kteří znali jejich hlubokou chudobu a zkoušky, přinesli úžasně štědrý dar. Z toho se můžeme poučit v tom, že člověk, jehož srdce přetéká milostí, má tendence jít ve své situaci zcela proti proudu, spoléhat se plně na Boží nekonečnou milost a stále z ní čerpat.
Váš v Kristu, pastor Festus Nsoha