Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? Anebo snad podceňuješ bohatství jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání? Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu.
Římanům 2:1-5 (B21)

Dobrota Boží je zjevná v kráse celého stvoření, nemůžeme se jí vyhnout. Od slunce východu do slunce západu, ve všech ročních obdobích jeho dobrota proniká do našich životů. Tuto Jeho dobrotu zjevenou ve stvoření však daleko převyšuje nepřekonatelná dobrota, kterou projevil obětováním Krista za vykoupení našich duší. Co je důvodem vší té dobroty? Bůh chce přivést naše duše k pokání, k uznání našich nepravostí, chce naše srdce přivést k zármutku nad našimi hříchy a do naprosté důvěry v Boha.
Váš v Kristu, pastor Festus Nsoha.