Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne. Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“ (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.) Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“
Jan 4:6-10

Díkůvzdání za žeň

Dej mi napít. Samaritánka měla mnoho důvodů, proč si myslet, že by ji Ježíš o vodu žádat neměl. Znát Boží dar, tedy zdroj všeho dobra. Znát toho, kdo nás žádá, abychom mu dali napít. Porozumět tomu, jakým způsobem obdaruje naše životy to, když my darujeme Jemu. Kdo je ten, kdo nás žádá, abychom mu dali napít. Když darujeme Jemu, otevře nám to dveře pro přijetí vyšších, slavnějších a hojnějších požehnání. Tuto příležitost si nenech ujít!
Jsi velmi milován. Požehnané díkůvzdání.