V roce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. Jeden ke druhému přitom volali: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva naplňuje všechnu zem!“ Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem. Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“ Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“ Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“ „Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem.
Izajáš 6:1-8 (B21)

Serafům, kteří bez ustání létají kolem Božího trůnu, je při každém obletu zjeven nový aspekt Boha, takže ve své extázi křičí svatý, svatý je Pán Bůh Všemohoucí! Máme-li se skutečně přiblížit k Božímu trůnu, musí nám být zjevena svatost a naše bezpečí je jenom ve chválení.
Váš v Kristu, pastor Festus Nsoha.