Když lid viděl, že se Mojžíš z hory dlouho nevrací, shromáždili se kolem Árona. „Honem, udělej nám boha, který by nás vedl!“ pobízeli ho. „Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.“ Áron jim řekl: „Strhejte svým ženám, synům i dcerám zlaté náušnice a přineste je ke mně.“ Všechen lid si tedy strhal zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. Ten od nich to zlato přijal, vytvaroval formu a odlil z toho sochu telete. Tehdy zvolali: „Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!“
Exodus 32:1-4 (B21)

Čtyři sta let byli Židé otroky v Egyptě a trpěli pod těžkým břemenem. Boží mocná ruka je skrze Mojžíše vyvedla ven a oni vyšli s obrovským majetkem – zlatem, stříbrem a dalšími vzácnými věcmi, protože jim Bůh dal zázračnou přízeň. Jedna věc je však z Egypta vyjít, druhá věc je nechat Egypt vyjít ze sebe. Otrocká mentalita je provázela i na cestě do zaslíbené země. Vyšli z Egypta jako bohatí otroci. Co jiného si však může otrok počít s bohatstvím, než si udělat modly k uctívání? Bůh je musel naučit, jak chodit v nově získané svobodě tak, že své zlato a stříbro nasměrují nikoli k modloslužbě, ale pro výstavbu svatostánku ke svaté bohoslužbě. Každý člověk se zaměstná buď jedním, nebo druhým.