Vraťte se, mé dcery, odejděte. Jsem už stará na vdávání. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, i kdybych se ještě tuto noc vdala a porodila syny, copak byste čekaly, až vyrostou? Copak byste se kvůli tomu zdráhaly vdát? Ne, mé dcery, můj úděl je pro vás příliš trpký. Hospodinova ruka se obrátila proti mně!“ Tehdy se rozplakaly ještě více. Orpa nakonec svou tchyni políbila a odešla, ale Rút se jí stále držela. „Pohleď,“ řekla jí Noemi, „tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se s ní.“ Rút jí ale odpověděla: „Nenuť mě, abych tě opustila a odvrátila se od tebe. Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš, tam zemřu a klesnu do hrobu. Toto ať mi učiní a přidá Hospodin: jen smrt mě s tebou rozdělí!“ Když Noemi viděla, že se Rút pevně rozhodla jít s ní, přestala ji přemlouvat.
Rút 1:12-18 (B21)

Tento velký příběh z Bible odhaluje sílu, kterou mají vztahy mezi lidmi, kteří jsou navzájem spojeni Bohem. Od toho okamžiku, kdy se Orpa s Noemi rozloučila polibkem, se její jméno v Bibli přestalo vyskytovat. Rút v ní zůstává proto, že se držela vdovy, která netušila, kde vezme svůj příští pokrm. Víra Rút je úchvatná, protože na Noemi nebylo vidět vůbec nic, co by naznačovalo, že je požehnaná. Naopak, spíše vypadala jako prokletá vdova. Náš osud a Boží plán v sobě má lidské články a je to jenom ruka Boží, která nás může navést k danému člověku a podržet se ho, když na něm není nic lákavého.
Váš v Kristu, pastor Festus Nsoha.