Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě: „Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím.“ Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení. Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor. Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou. A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději. Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu,
Židům 6:13-19 (B21)
Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím. Ty a já jsme dnes dědicové tohoto zaslíbení. Nebyl to jen Abraham, komu Bůh toto zaslíbení stvrdil přísahou. Byl jsi to i ty a já. To je kotvou naší duše v této době. Nikdo z nás nesmí otevírat svou duši strachu a všemu negativnímu, co je kolem nás, spíše máme přemýšlet o těch zmíněných nezvratných faktech, které nám Bůh předkládá.