Z trůnu vycházelo blýskání a hlasy hromobití. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní – těch sedm duchů Božích. Před trůnem bylo také skleněné moře jakoby z křišťálu a uprostřed trůnu i kolem trůnu čtyři bytosti plné očí zepředu i zezadu. První bytost byla podobná lvu, druhá teleti, třetí měla tvář jako člověk a čtvrtá se podobala letícímu orlu. Každá z těch čtyř bytosti měla po šesti křídlech dokola a v sobě plno očí. Bez přestání, dnem i nocí, říkaly: „Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh Všemohoucí, který byl, který je a který přichází.“ A kdykoli ty bytosti vzdají slávu, čest a díky Sedícímu na trůnu, Živému na věky věků,padne těch čtyřiadvacet starců před obličejem Sedícího na trůnu, klanějí se Živému na věky věků a hází své koruny před trůn se slovy: „Hoden jsi, Pane a Bože náš, přijmout slávu a čest i moc, neboť jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle byly stvořeny a trvají.“
Zjevení 4:5-11
Bůh trůní na chválách svého lidu. Díkůčinění otevírá brány a chvála umožňuje přístup do jeho nádvoří. Toto je jediný bezpečný způsob, jak přicházet k Božímu trůnu. Ty čtyři bytosti a dvacet čtyři starců nám ukazují, jak se má kolem Božího trůnu žít. Každá pravá vize, skutečné setkání s Bohem nebo nové poznání o něm způsobí, že z člověka vytryskne zvučná chvála plná bázně.