Když se Filištíni doslechli, že se Izraelci shromáždili do Micpy, vytáhli filištínští vládci proti Izraeli. Jakmile to Izraelci uslyšeli, dostali z Filištínů strach a říkali Samuelovi: „Teď nesmíš mlčet! Nepřestávej za nás volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás vysvobodí z ruky Filištínů!“ Samuel tedy vzal jedno ještě neodstavené jehně a přinesl je celé jako zápalnou oběť Hospodinu. Pak volal k Hospodinu za Izrael a Hospodin mu odpověděl. Zatímco Samuel přinášel zápalnou oběť, Filištíni se už chystali k útoku na Izrael. Hospodin ale toho dne nad Filištíny zaburácel mohutným hromem, takže propadli zmatku a byli před Izraelem poraženi. Izraelští muži vyrazili z Micpy, pustili se za Filištíny a pobíjeli je až pod Bet-kar. Tehdy vzal Samuel jeden kámen, umístil ho mezi Micpu a Šen a nazval ho Eben-ezer, Kámen pomoci. Řekl totiž: „Až sem nám pomohl Hospodin.“ Filištíni tedy byli poraženi a přestali útočit na území Izraele. Po všechny Samuelovy dny byla ruka Hospodinova proti Filištínům. Města od Ekronu až po Gat, která Filištíni předtím Izraeli vzali, byla znovu dobyta a Izrael osvobodil z jejich rukou i území v jejich okolí. Také mezi Izraelem a Emorejci vládl mír.
1 Samuel 7:7-14
Nejde spočítat, kolikrát jsme se za těch 30 let dostali v osobních životech, ve svých rodinách, službě a církvi na samý okraj, do bodu zlomu. Ještě hůř by se počítalo, kolikrát jsme v zoufalství křičeli o pomoc, ta nesčetná vysvobození, záchrany, Boží intervence a zázračné odpovědi na naše modlitby. Pán je nás Eben-ezer, naše skála pomoci a spásy. Pamatuji si, jak jsem na poště ve městě Aba čekal na zvací dopis, abych sem mohl přijet. Dopis, který mi ten dotyčný nakonec poslal, byl pro mě velkým zklamáním. A tak jsem tam tenkrát pronesl, dobře, já nikam nepojedu. A hned jsem uslyšel Ducha svatého, jak na mě v slzách vykřikl, ale já ti pomůžu! To mnou otřáslo a řekl jsem, dobře, Pane, tak já pojedu. Až doteď nám pomáhal. A jsem zcela přesvědčený, že nám bude pomáhat dál a uvede nás do všeho, co pro nás Otec v Kristu určil. Haleluja!