V té době Ježíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“
Matouš 11:25-30
Pečlivé studium uvedených veršů bude mít nesmírný vliv na naše srdce. Jde totiž o to, že je to Bůh, kdo se rozhodne, že se někomu zjeví. Tudíž kdyby se nerozhodl a nezjevil se člověku, nikdo by ho neznal. Uvažme také, co řekl Pán Ježíš v Janovi 6:44: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho Otec nepřitáhne!“ To vzbuzuje pokoru. Takže tu nejde o mou snahu a lidské úsilí. Je to Bůh, kdo udělá ten první krok. Ano, dává nám znamení a sleduje, jak na ně zareagujeme. Jestli vůbec projevíme zájem Boha poznat. Kdyby se Mojžíš neobrátil, aby zjistil, proč keř neshoří, přišel by o posvátnou možnost prožít živé setkání s živým Bohem.