Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým.“ A jak říká zase jinde: „Jsi knězem navěkypodle řádu Melchisedechova.“ On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen. Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti. Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení, když ho Bůh jmenoval veleknězem podle Melchisedechova řádu.
Židům 5:5-10
Mesiášův modlitební život, který vedl, když byl na zemi, udivoval učedníky a upoutával jejich pozornost. Oni pak prosili: Pane, nauč nás modlit se! Pozorně ho sledovali a na vlastní oči viděli, co se děje, když Pán vstane z modlitby. Jistě na něm v úžasu pozorovali zář a všímali si, jak důvěrný vztah s Otcem vyzařuje z jeho modliteb. Není lepší škola poslušnosti než škola modlitby. V modlitbách zápasíme se svým já a svými sobeckými touhami a vzdáváme se vůli Boží.