Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě. Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal, a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“
Jan 17:22-26
Kristus se modlí za své učedníky, aby v nich byla zjevena Boží láska, aby tak byli uvedeni do jednoty mezi sebou a on v nich přebýval. S tváří upřenou k nebi, kam se měl vrátit poté, co přišel na zem zachránit lidstvo od hříchu, věděl, že jeho učedníci brzy ztratí jeho osobní, vzácnou, fyzickou přítomnost. Ale Boží láska zjevená v nich bude pro ně útěchou, spojením s láskou a přítomností Otce, která i pro Ježíše v době jeho posvátné pozemské chůze byla tou nejsilnější kotvou .