Kristus zemřel, aby vykoupil hříchy spáchané za první smlouvy, a tak se stal prostředníkem nové smlouvy, aby všichni povolaní mohli přijmout zaslíbené věčné dědictví. U závěti se totiž musí prokázat smrt toho, kdo ji pořídil. Účinnost má pouze závěť zemřelých; dokud zůstavitel žije, závěť nenabývá platnosti.
Židům 9:15-17 (B21)
Termín nový zákon je v češtině chápán skutečně jako zákon. Užité slovo zákon z jazykového hlediska ale vychází ze slova, které lze přeložit jako smlouva a nebo tak, jak je to užito v uvedených verších v knize Židům, tedy jako závěť. Jako něčí poslední vůle. To by nás mělo začít fascinovat a vzbuzovat v nás touhu poznat, co nám přesně Kristus svou smrtí zanechal ve své posvátné vůli. Měli bychom o to začít intenzivně usilovat a ujistit se, že nás žádný falešný prostředník, či vykonavatel poslední vůle, trikem nepřipraví o to, co nám právoplatně a legálně patří. Skrze modlitby vedeme usilovný boj o to, abychom přijali dědictví, které nám náleží podle jeho nezměrně štědré a bohaté poslední vůle.