Jednou jsem se s plnou mocí a pověřením od vrchních kněží vypravil do Damašku. Cestou jsem, králi, uviděl světlo z nebe. I když to bylo kolem poledne, zářilo jasněji než slunce a obklopilo mě i můj doprovod. Když jsme všichni padli k zemi, uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně kopeš proti bodcům!‘ Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Zvedni se však a stůj. Ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu. Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě posílám, abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘
Skutky 26:12-18 (B21)
Když Pavel prožil toto slavné setkání s Pánem, Ježíš mu okamžitě vyjevil důvod, proč se mu ukázal. Tím důvodem bylo, aby se stal služebníkem a svědkem. Netýká se to však pouze Pavla, ale každého, kdo prožil setkání s Boží spásnou milostí. Každý takový je vyvolený a povolaný k tomu, aby byl svědkem, který dosvědčuje o tom, co Bůh vykonal a co promluvil.