Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Matouš 25:41 – 46 (B21)
Při druhém příchodu Krista nastane věčné oddělení. Nyní nejsou hříšníci, kteří žijí na tomto světě a nemají žádný vztah s Bohem, schopni pochopit, co to obnáší být na věky oddělen od Boha. Mohou si myslet, já v Boha nevěřím, na Bohu mi nezáleží, nepotřebuji ho, život bez Boha mě baví, žiju na plno. Ale navěky tomu tak nebude. Bůh není jen tak nějaká osoba. On je dobrý. A nejenom to. On je dobrota sama. On je láska, on je pokoj. On je útěcha a potěšení. On je světlo a tak dále. A to zkrátka znamená, že jednou přijde den, kdy ti, kdo nejsou v Kristu, přijdou o veškeré světlo, o lásku, krásu. To znamená, že od toho okamžiku už hříšník nikdy neuslyší smích ani žádné jiné projevy štěstí a radosti. Bůh tam nebude a veškeré přirozené dary, které od něho lidstvo a příroda dostaly, budou navěky pryč.