Jedna z manželek prorockých učedníků před Elíšou úpěnlivě naříkala: „Tvůj služebník, můj muž, umřel. Sám víš, jak tvůj služebník ctil Hospodina. Teď ale přišel věřitel a chce si oba mé chlapce odvést jako otroky!“ „Co pro tebe mohu udělat?“ ptal se jí Elíša. „Pověz mi, co máš doma?“ „Tvá služebnice nemá doma nic než lahvičku oleje,“ odpověděla. „Jdi ven,“ řekl, „a vypůjči si od všech sousedů prázdné džbány. Ať jich není málo! Pak se vrať, zavři za sebou i za svými syny dveře a lij do všech těch džbánů olej. Plné dávej stranou.“ A tak šla ven. Potom za sebou a za svými syny zavřela dveře, oni jí podávali džbány a ona nalévala. Když byly džbány plné, řekla synovi: „Podej mi další.“ „Další nemáme,“ řekl a vtom olej došel. Šla to povědět Božímu muži a ten jí řekl: „Jdi ten olej prodat a vyrovnej svůj dluh. Z toho, co zbude, pak budeš se svými syny žít.“
- Královská 4:1-7
Kdykoli tento příběh v Bibli čtu nebo si na něj vzpomenu, tak mě fascinuje ta otázka, co máš doma? Ta žena byla v kritické situaci a řešení jejího problému měla doma, nikoli někde venku. Bůh věděl, co přijde, a zařídil, aby jí doma zůstala lahvička oleje, kterou on pak použil k tomu, aby ji v hodině krize dostal z úzkých. Všichni víme, že větší je ten, který je v nás, než cokoli ve světě. Čas krize je pro Boží dítě časem objevů a zjevení. V nás i kolem nás je milost, kterou neobjevíme, dokud nebudeme s rozumem v koncích. Kéž Duch proroctví a zázraků začne mocně působit v tomto čase mezi námi a v těle Kristově. Amen.