Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás. Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni. Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.
2. Korintským 4:6-9; 16-18
Vyčerpaný, znavený, chřadnoucí. Apoštol Pavel použil slovo chátrající. Náš vnější člověk se den za dnem kazí, poškozuje a podléhá rozkladu. Ale ten vnitřní člověk se den co den obnovuje, tedy každý den renovuje. To znamená, že dnes nemůže využít nic ze včera, ať to bylo jakkoli nádherné. Naopak, vnitřní člověk je každodenně naplňován něčím, co ještě nebylo, co ještě nikdy nezažil a dosud nikdy neužíval. Pokud víme, že poklady vnějšího člověka, ať už jsou jakékoli, skomírají, musíme se učit pěstovat ten Bohem vložený skrytý poklad, tedy vnitřního člověka.