Za nimi pak letěl ještě třetí anděl a volal mocným hlasem: „Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na čelo nebo na ruku, i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka. Dým jejich muk bude stoupat na věky věků! Ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí!“ Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry. Potom jsem uslyšel hlas z nebe: „Piš: ‚Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.‘ Ano, praví Duch, ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky je provázejí.“
Zjevení 14:9-13
Hříšníka a nevěřícího člověka, který opustí svůj pozemský stan, tedy tělo, čeká od onoho okamžiku jen nekonečné otroctví bez úlevy. Každý z nich bude proklínat den, kdy se narodil, a přát si, aby se to nikdy nestalo. Pravá realita nastává až po smrti. Věčná požehnanost ale očekává svaté, kteří odcházejí, aby byli s Pánem. Ta je dobrá a slavná. Budou utěšeni v Bohu a utěšeni s Bohem. Nepopsatelné blaho. Odměna, která zdaleka převyšuje jakékoli dočasné pozemské trápení. Buďte věrní až do konce.