Ano, Bůh je dobrý k Izraeli, k těm, kdo čisté srdce chovají! Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily. Začal jsem totiž závidět pyšným vida blahobyt ničemných:
Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství! Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně! Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest. Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně! Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné. Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět: nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat! Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici. Ty mě povedeš svými záměry a nakonec mě přijmeš do slávy.
Žalm 73:1-3, 12-17, 22-24
Jedno z největších požehnání, kterého se nám jako Božím dětem a dědicům v Království dostalo, je přístup ke zbožné radě, praktickému pokynu, plánu, prozíravosti a schopnosti vědět, jak řešit kritické problémy a rébusy, které život přináší. Bůh ve svém nekonečném slitování vyléval, stále vyléval a v tomto zvláštním čase a světě, ve kterém žijeme, chce vylévat na církev Ducha rady. Největším znamením růstu a duchovního pokroku je schopnost přijmout zbožnou radu, napomenutí, korekci a ukáznění, které zpočátku nemusí dávat smysl, ale nakonec se ukáže, že nám zachránily život.