Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří! Sraz ho na kolena – mečem svým zachraň mi život před ničemy! Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě, před lidmi, jejichž odplatou je život na světě. Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil, ať jejich děti mají víc, než sní, na jejich maličké ať zbude v hojnosti! Já se však po právu budu kochat tvou tváří, nasycen budu tvou podobou, až se probudím.
Žalm 17:13-15
Když vidíte, jak se daří ničemům, pohanům a nevěřícím lidem, kteří se nebojí Boha, a nevíte, jaký osud je čeká na věčnosti po smrti nebo po příchodu Pána, můžete být v pokušení se rozčilovat nebo zpochybňovat Boží spravedlnost. Pohané si užívají svůj podíl na tomto světě. Nemají naději v nebi. Bůh může dovolit, aby hříšníci vůči spravedlivým na tomto světě fungovali jako nástroj Boží kázně a výchovy. To proto, aby se svatí očistili a oddělili od světa. Davida povzbudilo, když si uvědomil, že podíl bezbožných je jen pozemský a dočasný. Pochopil, že až si jeho smrtelné tělo oblékne nesmrtelnost, dostane satisfakci od Boha a bude navěky spokojený v jeho přítomnosti.