Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama. Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku – až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí. Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!
2. Korintským 5:1-5
V 8. kapitole listu Římanům, ve verši 2 čteme o dvou protikladných zákonech (principech či silách). Jde o zákon Ducha života, který se nachází a aktivuje pouze v Kristu Ježíši, a zákon hříchu a smrti, který aktivně působí v každém, kde není v Ježíši Kristu. Zákon Ducha života začíná působit ve znovuzrozeném lidském duchu, jakmile dotyčný člověk přijme Ježíše Krista za svého Pána. Rozsah, ve kterém tento zákon aktivně působí, záleží na tom, do jaké míry je tento člověk zasvěcen Bohu a jak blízko chodí s Kristem. Konečné vítězství síly života nad zákonem hříchu a smrti přijde při vzkříšení do slavné nesmrtelnosti nebo při vytržení. Dokud stále přebýváme ve svém pozemském stanu, v hliněné nádobě, můžeme čerpat a užívat si záruku, předzvěst či závdavek nesmrtelnosti díky moci Ducha života, který v nás přebývá.