On však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno: „Hospodin přísahal a nebude litovat:
Jsi knězem navěky.“ A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy. A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu, ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky. Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa. Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe. Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.
Židům 7:21-28
Poznání současné služby našeho Pána Ježíše Krista, kterou má po Boží pravici jako náš nejvyšší kněz, advokát a přímluvce, nám otevírá dveře do ohromné milosti a nesmírně buduje naši víru. Dnes se chci zaměřit na verš 25. Všimněte si, že jeho schopnost přinést spásu do každé oblasti našeho života nyní i na věčnosti závisí na jeho mocných přímluvách. Stále žije pro to, aby se za nás modlil. Na modlitbě je něco, co teprve musíme pochopit. Jeho oběť na kříži, pohřeb, vzkříšení a vystoupení do slávy by nevedly k naší spáse, kdyby Ježíš nepřijal své místo po Boží pravici jako náš nejvyšší kněz a přímluvce. Je naprost zásadní, abychom my, královské kněžstvo, také zabrali své místo v modlitbách a pak viděli, jak se mocně uskutečňuje to, co Pán Ježíš vykoupil svou obětí.