Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění. Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to. Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky. ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘ Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.
Lukáš 15:11-24
Všichni víme, že není možné, abychom plně pochopili Boží lásku vůči nám, dokud stále žijeme v tomto pozemském, hliněném stánku. Je těžké obsáhnout to, že nás nebeský Otec miluje stejně hluboce a vášnivě, jako svého Syna, Ježíše Krista. Přesto je to pravda. Marnotratný syn vracející se domů v pokání degradoval kvůli pocitu viny a hříšnému svědomí svůj vztah k otci na úroveň domácího sluhy. Ale milující a odpouštějící otec, radostí bez sebe z toho, že jeho ztracený syn byl nalezen, že jeho mrtvý syn znovu ožil, ho s láskou přijal ne jako domácího otroka, ale jako oslavovaného, vzácného syna. Séla.