Strádání

K víře v Boha mě již v dětství přivedla babička. V Boha, v Ježíše Krista a Ducha svatého jsem věřila vždy, ale ne zcela jsem se podle toho chovala. Pořád jsem žila pro svět, jednou nohou v temnotě a pořád jsem si to vyčítala. I když jsem chodila na zpověď, tíha hříchu zůstávala. V 19 letech jsem onemocněla a v té nejtěžší chvíli jsem se nepřetržitě modlila a prosila Pána, ať je se mnou, ať žiju, ať se uzdravím. Byl se mnou, uzdravila jsem se.  Od té doby uplynulo mnoho času a já jsem vždy cítila, že mě Bůh miluje, a věděla jsem, že mi moc pomáhá. Před každým náročným úkolem jsem se vroucně modlila k Duchu svatému s prosbou o pomoc a byla jsem vyslyšena. Vždy jsem byla za jeho pomoc vděčná. Měla jsem krásnou rodinu, vlastní byt, auto a úžasnou kariéru v mezinárodní společnosti.

Ne tak úplně svojí vinou jsem se dostala na úplné dno. Nebylo to hned, trvalo to několik let, kdy jsem byla jednou nahoře, jednou níž, až přišel velmi rychlý pád. Aby utrpení nebylo málo, umřela mi sestra, máma. Poprvé jsem se začala litovat. Neztratila jsem víru v Boha, ale sebeúctu, sebelásku, sebedůvěru a důvěru v lidi, kteří mě zklamali. Zároveň mě pronásledovaly pocity absolutního selhání. Abych na chvíli unikla z reality, našla jsem si špatného společníka. Z člověka, kterého okolí považovalo za silného jedince, bojovníka, který se se vším uměl statečně vypořádat, se načas stala troska bez domova a bez práce. Načas, protože Bůh se na to nemohl dál dívat a poslal mi do cesty anděla. Moji milovanou sestru v Kristu, Pavlínku. Děkuji Bohu za ni a za její trpělivost se mnou. Věděl, že musí poslat někoho výjimečného, abych se probudila a nevzdala se. Díky Ti, Bože, že jsi vyvedl mou duši z podsvětí. Děkuji Ti, že jsem i s dětmi našla rodinu v Církvi Oáza. Vždy se našel někdo, kdo mě oslovil, podpořil a přišlo to ve chvíli, kdy jsem to potřebovala. Od mého křtu se dějí v mém životě samé dobré věci a změny k lepšímu. Starostí je pořád dost, pořád je co řešit, ale svoje starosti jsem uvrhla na Hospodina s vírou, že se o nás postará. Strach a úzkosti se vytratily.

Dostala jsem příležitost pro nový život. Nikdy jsem nechápala, proč mi Bůh tolikrát odpouští, vždyť já si to nezasloužím. Ale díky Božímu slovu, které nám náš pastor Festus na shromážděních tak srozumitelně předkládá, díky online vyučování sestry Dity, díky tomu, že nacházím poklady v Bibli, začínám mnohému rozumět. Jsem nadšená, šťastná, jsem nové stvoření, nemám strach a obavy.

Stala se ještě jedna zvláštní událost. Letos v únoru jsem v sobotu odpoledne cítila tlaky a hned mi bylo jasné, že se Zlý pokouší něco ve mně nahlodat. Bylo to poprvé od křtu a bála jsem se toho. Byla jsem bez dětí, dlouho do večera jsem se modlila a pořád prosila Boha o obrovskou dávku síly, abych vše ustála, i když to nebylo nic konkrétního. Nemohla jsem se dočkat shromáždění. Na nedělním shromáždění pastor řekl, že je to zvláštní, ale plánované téma kázání musí změnit na jiné: „Síla žít křesťanský život“. Víc jsem si přát nemohla. Pochopila jsem, že Bůh tak miluje své děti, že je padnout nenechá. Stačí jen přiznat si své slabosti, nehrát si na hrdinu a prosit Pána o pomoc. Ta přijde vždy.

Ano, jsem ještě nové stvoření v plenkách, ale mám obrovský hlad, hltám Boží slovo, nosím v sobě velikou pokoru. Já už nejsem ten totálně rozbitý hříšník. Ano, jsem to já, nové stvoření v Kristu. Vše staré pominulo, vše je nové a já se těším na zázraky, které pro mě Bůh připravil. I když to vypadá, že se teď nic neděje, cítím, že je to jen zdání a že něco velikého přijde.  A vím, že Bůh mě nevytáhl z bláta jen tak, abych zase bloudila a nevěděla co dál. Bůh chce udělat zázrak nejen pro mě a pro děti, ale zejména ze mě, z nás. Pane, prosím, oslav se na mém životě a na životech mých dětí. Mojí identitou už nejsou mé tituly, které jsou výsledkem dlouholetých studií, ani má kariera, která se znovu může rozjet, mojí identitou je Ježíš.

V životě nás potkávají různé těžké chvíle, setkáváme se s nesprávnými lidmi, kteří i když se tváří jako nejlepší přátelé, stahují nás dolů. Důležité je držet se Ježíše pevně za ruku a nikdy se nepustit. Vše přejde, v Jeho přítomnosti přebolí a my ze zkoušek vyjdeme v Kristu ještě silnější.

Vaše sestra Jarmila