Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu. Vírou se přistěhoval do zaslíbené země, jakkoli byla cizí, a bydlel v ní ve stanech stejně jako Izák a Jákob, dědicové téhož zaslíbení. Vyhlížel totiž město, které má základy, město, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. Židům 11:8-10 (B21)

Na Abrahama hledíme jako na otce naší víry, proto bychom od něho měli přijmout jeden její důležitý aspekt. Pro víru je to základní princip - vykročit do neznáma. Uvědomte si, že Abraham netušil, kam jde. Bůh mu totiž řekl, že má vyjít z důvěrně známého do něčeho zcela neznámého. V naší lidské přirozenosti je zakotvena snaha „držet volant“. Ale život víry často vyžaduje to, abychom se místa řidiče vzdali ve prospěch Boží svrchovanosti a v důvěře v jeho moudrost, věrnost a moc v klidu spali.